Jak zkrotit šelmu, kterou je ADHD?
Věčná otázka, absentující odpovědi. Je to na chvíli? Je to na pořád? Co z toho plyne? Ano, …
Diagnóza ADHD je z behaviorálního pohledu určitou dysbalancí neurologického vývoje, příčinou mnoha selháních v životě jedince stiženého ADHD, ať se týkají vztahů s vrstevníky, pocitů méněcennosti, zbrklosti, nerozvážnosti, ale též neschopností dobře a správně se pohybovat v prostoru, chápat čas a vnímat jej na tělesné úrovni. Často pak může být ADHD doprovázena jevy, jako jsou noční děsy, deprese a úzkost, neuznávání autorit atd.
Věnovat a udržet pozornost, dovolit harmoničnosti pohybů, krotit impulsivitu, neschopnost rozumět vlastním pocitům a prožívání, vztahovačnost, ale i hyperaktivita, konání neúčelných pohybů, či hrou s věcmi, pohybujíc jimi bez cíle, aby se zbavili tíže a tlaku, který jim každodenní život přináší.
Bylo napsáno mnohé, ale účelná a cílená péče o děti s ADHD rovněž vyžaduje holistický přístup.
Připustíme-li a výzkumy prováděné na zmíněném poli nám k tomu pomohou, že je příčinou oněch nezdarů nezralost nervové soustavy, pak připustíme i existenci primárních reflexů, které souhrnně označíme za NMN (Neuromotorická nezralost, Sally Godard Blythe a Peter Blythe, autory konceptu, jehož výsledkem je možnost terapie neuromotorické nezralosti, viz The Institute for Neuro Physiological Psychology (INPP Ltd).
Holistický přístup zde integruje behaviorální vstup (analýzu chování, v konceptu příčina a následek), krátké pokyny určené ihned k vykonání, při výuce využití více smyslů, včetně pohybu a důraz na pozitivní hodnocení, nastavení pevných výchovných hranic, ideálně denního rozvrhu, ve které se dítě orientuje, ale též pohyb na čerstvém vzduchu a podpora relaxačními technikami, ukazují pozitivní výsledky jak pro samotného člověka, stiženého ADHD, též na jeho okolí. Ale i neurovývojový přístup, který reflektuje ADHD jako soubor symptomů projevujících se ve škole i v domácím prostředí či při volnočasových aktivitách.
Příčina, kterou mohou být, dle diagnostiky potvrdíme, či vyvrátíme, přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku, oslabení v prefrontálním kortexu, deficity v seriálním vnímání a zrakovém a sluchovém vnímání.
Hlavními příčinami mohou být i emoční bloky (raná traumata z období vývoje v prenatálním stavu, během porodu, po porodu nebo v prvních letech života) a fyzické bloky (blokace páteře, které vyústí v blokaci krčních obratlů), důsledkem toho může být narušen spánkový režim, kdy nedostatečně vyplavovaný melatonin může působit horší regeneraci organismu. Tyto blokace působí narušení motorického vývoje (primární reflexy nevymizí ale přetrvávají delší dobu a naruší další reflexní vývoj, mozkové hemisféry nedostatečně komunikují, smyslové vnímání je narušeno (tzv. senzorická integrace).
Další souvislostmi jsou pak nedostatečně vyšetřená oční vada (porucha binokulárního vidění, vizuální stres) nebo sluchová vada, špatná výživa, ale i nadanost, nebo jiná nevyšetřená psychická onemocnění, ADHD nemá žádnou souvislost s inteligencí čili rozumovými schopnostmi jedince (i když v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší). To dokládají například přetrvávající primární reflexy, které brzdí rozvoj vyšších kognitivních funkcí dítěte a při stejném IQ má dítě s přetrvávajícími primárními reflexy horší školní výkonnost.
ADHD je prokletí, ale i radost, pokud dokážeme využít potenciál, který se skrývá za poněkud kontroverzními projevy, jež jsme nastínili.
Zde je nutné podotknout schopnost vidět svět holisticky, právě jako u terapie, kterou nabízím, nevidět pouze detail, ale vidět celek, dívat se na věci různě, být autentický, pokud tato vlastnost v průběhu vzdělávání nebude umlčena. Existuje mnohé, co člověk s ADHD může světu nabídnout. Záleží ovšem na vstupu do života, na přijetí odlišnosti nejen jím samým, ale především rodiči, blízkými vychovateli, aby nalezl klid v sobě samém.